Studie, která stopuje Mánesovu tvorbu od počátků v jejím pozvolném směřování ke slohové čistotě a charakterizuje její mistrovství malýchforem, které se projevuje v příspěvcích ke druhému rokoku, ve figurálních pracích i v krajinomalbě. Autorka též nově objevuje pozoruhodné kvality Mánesových málo známých kreseb a neuhýbá ani před zastavením u těch posledních,jež jsou “doklady toho, jak málo stačí kráse, aby se zvrátila ve svůj opak”.